"Ještě větší blbec než jsme čekali (II)" aneb blbý a blbější emisní technik na STK

Případy se množí a laik žasne, jak legislativa zbavuje práv ty, co tomu rozumí a rozdává certifikáty idiotům, co vyhánějí auta ze silnice, i když jim nic není. Zákon 56/2001 Sb. nyní zakazuje ostříleným diagnostikům měřit emise.

Zvoní telefon. "Tady autoopravna Štádler, (jméno pozměněno) u naší STK vyhazují často starší auta, co jim vůbec nic není. Majitel kvůli údajně vadnému snímači otáček motoru neprojde, jede si ho koupit, namontuje a u SME na STK je (tentokrát u jiného technika) znovu "nevyhovující" a zapíše mu tentokrát závadu "C" což už je na odtahovku!
Pátral jsem," říká pan Štádler," jak na to u STK přišli a hned mi svitlo. Jak původní, tak majitelem nově koupený, byly oba snímače v pořádku. Když se totiž u některých modelů pár značek aut vyčte paměť závad při zapnutém zapalování a motoru v klidu (takto zní pokyny v emisní metodice), vyčte diagnostika závadu "Chybí signál snímače otáček". Tohle se bude stávat v celé republice, protože na emisích u STK pracují mladé rychlokvašky. Vzkažte prosím všem lidem, ať si dají bacha, může je to stát dost zbytečných peněz, času a starostí."

To jen na úvod. Horší zpráva je tahle: Náš pan "Štádler" patřil k letitým praktikům, zkušeným diagnostikům a emisním technikům, který "Měření emisí" nabízel jako třešničku na dortu své vybudované klientele. Jako poctivý řemeslník si ve své lokalitě vybudoval slušný objem zákazníků, co na něj nedali dopustit.
Proč píši v minulém čase? Protože pan Štádler už emise měřit nesmí. Přišel mu dopis z Ministerstva dopravy, že prý je podle nového znění zákona 56/2001 Sb. ve "střetu zájmů". Emise měřil déle než dvacet let a že by si někdo stěžoval, že auta úmyslně nenechává procházet, aby si mohl naúčtovat nějakou tu dražší opravu, to za celou svou kariéru měření emisí nepamatuje. Teď musí skončit.

Kat radí odsouzenému, jaky se vyvlíknout z oprátky

Pan Štádler nelenil a navštívil Ministerstvo dopravy, aby se osobně přesvědčil, zda musí opravdu skončit s opravami, nebo s měřením emisí. Úředníci zažili podobných návštěv očividně více, protože mu ochotně radili: "Napište to na manželku a máte pokoj. Nebo když v místopřísežném prohlášení napíšete, že opravy provádíte jen klempířské, tak vám profesní osvědčení nesebereme a budete moci měřit emise nadále. Jde jen o to, co bude na papíře, dělá to tak spousty vašich kolegů. Když není žalobce, není ani soudce, víte jak to myslíme, chceme vám pomoct..."
..."No to snad není pravda," myslel si pan Štádler, "nejdříve mne vyškolí, za prachy vystaví profesní osvědčení, pak mi dopisem napíšou, že jsem ve střetu zájmů, a že mi ho musí sebrat, a když sem přijedu, radí mi, jak ten zákon mám obejít, aby mi ho nesebrali? Co je to tady za hru?

Odkud fouká vítr...

Jak jsem již v mých několika článcích psal, na vytváření zákonů se značnou měrou podílí klika majitelů STK s velkým vlivem na zákonodárce a poslance, která má doposud výsostné postavení na trhu díky státní regulaci. V novém zákoně si tedy úředně nařídili dostavět stavit emisní stanice (a to libovolný počet, aby stačili průjezdní lince STK) a potřebovali, aby jim na ty emisní stanice přijeli všichni zákazníci jak na STK, tak i na Emise. Avšak mnozí zákazníci přijížděli na STK už s hotovými Emisemi od autoservisů! Tak pro tyhle ptáčky nejprve samotnou STK o pár stovek zdražili, a když to nestačilo, zařídili to v zákoně tak, že kdo opravuje auta, nemůže měřit emise, protože by byl ve střetu zájmů dle Směrnice 2014/45/EU. Ta ale tak zdaleka nehovoří (viz níže).
Výsledek je takový, že z původních 3.500 SME u autoservisů jich zbylo asi 800, kterým nyní Ministerstvo postupně sbírá profesní osvědčení, nebo jim radí, jak to mají obejít. Poctivci přiznávající jak měření tak opravy vymírají, nepoctivci jedou dál podle tajné rady "ministerských". Zmírňují ministerští úředníci, vědomi si "přehnané přísnosti českého zákona" a proto jim osobně radí, jak zákon obejít, aby nemuseli definitivně skončit? Je to jejich osobní soucit?

Střety zájmů v ČR v malém potírány, ve velkém dovoleny

Je to tak, že osamělý řemeslník, který se jen těžko bude bránit, stane se v České republice obětí zvůle STK všemocných majitelů? Kdo jiný by měl zájem likvidovat malé řemeslníky-podnikatele? A proč zrovna jen v Česku, když Směrnice 2014/45/EU definuje "střet zájmů" stejně pro Rakušáky a Němce a ti smějí jak opravovat, tak měřit emise a jejich stát jim to nezakazuje?

Zaměřil jsem se i na porovnání střetu zájmů u STK a zjistil jsem na pouhém jednom příkladě Holdingu PSOTA ve Znojmě, že jeden majitel vlastní již léta spedici, dopravní služby, opravny, dopravní podnik, prodejny náhradních dílů a zároveň provozuje exklusivně a bezkonkurenčně dokonce dvě STK a několik emisních stanic, ve kterých si kontroluje svá vlastní vozidla ostatních dopravních firem. Normálně v tom problém nevidím, ale proč Štádlerovi stát zakazuje střet zájmů, když Psotovi to nedělal ani když byly opravy s STK zákonem zakázány, to mi nedává jinou logiku, než sprostou účelovou diskriminaci státem namířenou proti malým řemeslníkům. Proti Psotovi nic nenamítám, asi je to šikovný podnikatel s čestnými úmysly.

Gigantická doprava, gigantické STK, a zde podle státu střet zájmů není? Drobnému řemeslníkovi dnes ten samý zákon ruší dlouholetou činnost, do které jako soběstačný malopodnikatel investoval. Proč pan Psota může opravovat i kontrolovat ve velkém, a dokonce sám sebe, nikdo v tom žádný střet zájmů nevidí, a Štádler po 20 letech opravování aut dostane dopis od Ministerstva, že je ve střetu zájmů a vše co vybudoval, musí odebráním profesního osvědčení skončit? Další paradox: Pokud Štádler zaměstná zaměstnance, ten měřit emise i opravovat zase bude smět, ale platit a pokyny mu bude nadále dávat jasně zase jeho šéf, Štádler?! Jakou to má logiku, že Štádler sám nesmí měřit a opravovat a jeho zaměstnanec, který k firmě musí být jako k jeho živiteli loajální, může obojí? Směrnice 2014/45/EU to nezakazuje, protože píše:

"Odměna kontrolorů by neměla být v přímém vztahu k výsledkům technických prohlídek. Členské státy by měly mít možnost stanovit požadavky ohledně oddělení činností nebo povolit soukromým subjektům provádět zároveň technické prohlídky i opravy vozidel, a to i na tomtéž vozidle, v případech, kdy se orgán dozoru přesvědčil, že je zachovávána vysoká úroveň objektivity."

Český stát likviduje malopodnikatele na přání velkopodnikatelů

Jak je vidět, současné zájmové skupiny velkopodnikatelů jednají v kartelové shodě a mají řídící páky státu k likvidaci drobné, avšak početné konkurence pevně v ruce. Obecně bude platit, že nám budou měřit auta a vyhazovat nás z gigantických STK přestože našim autům nic není a pak budeme po okolí shánět "Štádlery". Ti už tady ale nebudou. Potom, co je stát nechal zainvestovat, zaplatit veškerá školení, vybudovat sou opravárenskou profesi na dlouholeté praxi s měřením emisí, nevydělávající emisní přístroje prodají a pokud pro jejich opravny po všemocných a neomezovaných majitelích STK, kterým zákona naopak opravárenskou činnost po dvaceti letech povolil, sem tam něco vypaběrkuje a opraví, dokud s tím tedy po všech těch klaccích pod nohy nesekne a nepůjde do důchodu.

Na závěr poslední otázka na tělo MDČR:

Proč si v ČR plynař nebo elektrikář může sám sobě zcela legálně provést revizi s kontrolním razítkem u úplně stejně život ohrožujících zařízení sám a automechanik ne?
Kdo nechce a proč, aby automechanik po svědomitě provedené práci generálce brzd, když měl všechno rozebrané a viděl všechny detaily a vše řádně opravil, vydaným protokolem o zkoušce brzd (stejně ji musí udělat) stvrdil na svou odpovědnost dílo, za které ručí?
Odpovím si v duchu sám. Protože podle zákona musí jet 20 km jinam, kde ji nedokvašený zelenáč s baterkou v ruce na lince stvrdí razítkem za dva tisíce, které putují do kapsy majiteli soukromé, státem před konkurencí chráněné STK velkopodnikatele. Státu nejde z kontroly vozidla ani koruna. Koruny mu totiž z daní posílá ten opravář, kterému stojí na prsou a posílá mu dopisy o odebrání profesního osvědčení.