Byl-li Váš zubař vždy milosrdný, poznáte to v pokročilém věku. Stejně tak "emisní kontrolu", při které projdete "bez nálezu", hodnotíte bezprostředně po ní kladně. Dopad je však srovnatelný.
Článek o "Měření emisí" nebude chtít nikdo ani číst. Ale měl by. Původ jeho zavedení zní sice ekologicky, ale jedná se o kontrolu účinnosti spalovacího motoru a jeho komponentů. Jako si doktor po Vašem zvážení a rozboru krve a moči udělá úsudek o Vašem momentálním zdraví, lze podle několika složek plynů usoudit, jak je na tom motor vašeho auta. Pokud motor spaluje s vysokou účinností, je jeho výkon dobrý a spotřeba paliva i oleje malá. To vše lze zjistit ze čtyřech složek výfukových plynů a pár údajů z řídící jednotky motoru.
"Jásání" po zubařské kontrole
Výfukové emise jsou především diagnostickým nástrojem. Hodnoty jejich jednotlivých chemických složek slouží k informaci, zda je vozidlo nutné léčit či ne. To, jestli vozidlo na "emisích"projde či ne, patří do kategorie "Jásání po zubařské kontrole". Pacient skáče a jásá, že zubař konstatoval "bez závad". Nebude mi vrtat ani trhat, super hurááá! Čas může ukázat, že zubař, ke kterému chodíte je "kokot", kvůli kterému máte po dvou letech po "prohlídce se šťastným koncem" díky pokročilé paradontóze, kterou přehlédl, v hubě "klapačky".
Benzín
Nenápadné složky HC a CO2 s informací o adaptaci směsi z OBD rozhraní řídící jednotky lze u zážehových motorů rozpoznat, zda by bylo potřeba "hlubší vyšetření". Vysoké HC (nespálené uhlovodíky) ukazují na možné problémy těsnění ventilových dříků. Jejich včasnou výměnou přestane motor jak se říká "žrát olej", který stojí nemalé peníze. Příčin však může být celkem 5, na co by se dalo další diagnostikou přijít. Naopak nízké hodnoty kysličníku uhličitého (CO2) a hodnota adaptace směsi získaná z OBD ukazují na problematické spalování, které může být příčinou zbytečně vysoké spotřeby paliva, přičemž příčinou nemusí být vůbec nic složitého, čehož oprava by stála moc peněz. Naopak, včasnou levnou opravou či jen pouhou údržbou lze stav spalování natolik vylepšit, že se spotřeba sníží a výkon a komfort motoru zlepší.
Diesel
Kouřivost motorů bez filtru částic a zanášení filtru u motorů s ním jsou indicií, že motor spaluje nedokonale. Saze nejsou nic jiného, než neshořelá zuhelnatělá nafta v pevném skupenství. Saze jsou pořád ještě hořlavým materiálem, pokud nevylétnou z výfuku ven, pak jsou nebezpečným karcinogenním materiálem. Čím jsou menší, tím jsou pro zdraví nebezpečnější. Čím více sazí, tím méně účinně spálené nafty, a čím méně účinně spálené nafty, tím horší výkon motoru. Spotřeba roste s mocninou výkonu. Bohužel spratkové s kšiltama dozadu co propadali z matiky argumentují s mastně černým zadním nárazníkem jejich TéDé-íček, že jejich tuning má "boží" výkon. Asi se nevezli v ničem lepším a srovnání mají s jinými spratky jejich typu. Nemám nic proti tuningu, který neškodí motoru, nekouří a skutečně "jede". Těch je však proklatě málo.
Z emisní kontroly na účinnou diagnostiku
Náš obchodní partner přišel, že mu na STK kouřivost sice neměřili, i když její výsledky na protokolu napsané našel, ale že by ji chtěl poctivě změřit u nás. Zaplatil totiž "chiptuning", a bojí se aby to moc nekouřilo, protože pojede do zahraničí, kde slyšel že se to kontroluje.
Kouřivost nás nezarazila (naopak byla nízká) tak, jako delší čas akcelerace, kterému se na "emiskách" nevěnuje až tak pozornost. Další diagnostikou (nahráváním hodnot při akceleračním výkonovém testu) jsme zjistili, že řídící jednotka je sice načipovaná, ale regulace turbodmychadla nechodí do dorazové polohy a váha vzduchu vykazuje o 12% nižší hodnoty než je obvyklé. Po opravě náš obchodní partner jásal, že mu jeho VW Transporter tahá jak nikdy jindy. To, že zaplatil "čipaři" deset litrů za to, že vůbec motor nevyzkoušel, nebo vyzkoušel a na nic neupozornil, už reklamovat nešlo. Oprava ho stála dalších 9 tisíc, avšak odcházel s úsměvem. Měl "nové" auto.
Emisní technik dobrým rádcem - nejen kontrolorem
Pokud jsou prováděny emisní kontroly u zkušených diagnostiků-opravářů (autoservis s SME), všimnou si ostřílení mechanici (většinou autíčkáři, kterým je práce koníčkem) mnohem více parametrů, než nařizuje obyčejná kontrola.
Renata s vozidlem Hyundai Sonata: "Potřebuji poslední kontrolu a pak půjde z baráku. S cukáním si ani u Hynudaie nevědí rady a potom, co ze mně další opravny vytáhli šest tisíc bez výsledku říkali, že je to auto zralé do šrotu". Výsledek? Při měření emisí si opravář všiml, že je teflonová vložka lanka akcelerace stářím docela prodřená a lanko jemně vázne. Systém u tohoto systému řízení motoru nevyhodnocuje jen polohu, ve které se nachází škrtící klapka, ale i rychlost pohybu změny, s jakou se dostala z polohy A do polohy B, a tak vůz přistřikoval více paliva jako při ostrých akceleracích jako když tomu člověk šlape na krk jako o závodech. Navíc s rychle se měnícím předstihem, vylepšujícím zrychlení vozu. Majitelka pak poskakovala i když se chtěla rozjet pomalu. Trpěla lůžka motor a vůz působil při jízdě dojmem vraku. Výměna za nové lanko akcelerace (ca 1250,- Kč) pak vyhladila její vrásky a auto s ne příliš vanou cenou na trhu si nechala další dva roky a má ho dodnes. Jezdí prý jako po másle. Na "emise" jezdí k nám, my vůz prohlédneme vždy hlouběji, což je pravý účel kontroly. Ne zubař, který řekne "dobrý".
