Zpackaný zákon č. 56 je "látán" ještě zpackanějšími instrukcemi Ministerstva dopravy.

Zákon č. 56 buzeroval občana, aby si pro emisní známku dojel až stovky kilometrů daleko. Ačkoliv tento zpackaný zákon stále platí, vydalo Ministerstvo dopravy velmi kontroverzní instrukci, která jistě vyvolá žhavé právní diskuze.

Máte Daihatsu a jste z Aše? Pak máte strašnou smůlu a musíte za nejbližší stanicí měření emisí, která má schválení tuhle značku auta měřit nejblíž do Děčína (207 km) , nebo do Brna (400 km) či Krnova (497 km), ale i v Krkonoších (300 km) by se jich pár našlo... Alespoň tak to nabízí vyhledávací internetová služba občanům společnosti DEKRA na jejich webových stránkách. Dělá si tam někdo z občanů legraci, nebo jsou nepřetržitě a naprosto zbytečně buzerováni 15 let hloupým zněním zákona? To druhé je pravda. Každý občan všech našich sousedních států najde stanici měření emisí, která smí měřit nejen Daihatsu, ale úplně všechna vozidla bez rozdílu značky do vzdálenosti 20 až 30 km. 

Od 3. července 2015 můžete mít ale jako občan ČR "kliku". Některé exotické značky vozidel, jako např. SHUANGHUAN, ale i Isuzu, Lancia nebo Proton, mohou mít pod kapotou agregát z jiných, známějších značek, a s těmi už dle zbrusu nové instrukce o "vícestupňové výrobě" platné zveřejněním Věstníku dopravy č.7/2015 už konečně nikam jezdit nemusíte. Např. prvně jmenovaný má pod kapotou hnací agregát z Mitsubishi a Stanic měření emisí, které mají Ministerstvem dopravy k měření emisí schválenou značku "Mitsubishi" lze nalézt více a blízko, než na značku vozidla SHUANGHUAN.

Ještě štěstí, že Ministerstvo dopravy nediktuje občanům vlastnícím SHUANGHUAN tankovat vozidla této značky jen u jedné jediné čerpací stanici v Pelhřimově, která by měla schválené tankování do této značky. Že to je hloupé přirovnání? Není. Emise se měří u všech aut téměř stejně, jako se do nich tankuje palivo.

Proč ta buzerace majitelů vozidel, která nemá v Evropě ani ve světě obdoby? Protože úředníci Ministerstva dopravy museli v minulosti pořád někomu "vyhovovat". Mohli za to pak být odměňováni luxusními "trafikami" i po skončení jejich mnohdy ne zrovna slavných kariér.
Nyní tahle nesmyslná přísnost schválených "značek vozidel" trochu polevuje, ale jaksi "kontroverzně". Protože dle stávajících úředníků MDČR nejde nyní změnit ani zcela nevyhovující zákon č. 56, ani vyhlášku č. 302 (obojí je stejně nekvalitní z mnoha důvodů), dělá to Ministerstvo dopravy pomocí nástroje, kterým lze nařízení zákona otočit skoro o 180°. Tím "kouzelným nástrojem" Ministerstva dopravy jsou tzv. "Věstníky dopravy". Jsou to takové novinové "plátky", které jsou však samotnými úředníky Ministerstva dopravy uznávané  za právoplatné, přičemž jejichž instrukce, pokyny a nařízení neschvaluje žádná širší odborná rada, nýbrž jen úzký okruh lobbistů okolo Ministerstva dopravy, v tomto případě chránících jejich zájmy v kontroverzním byznysu s emisními kontrolami. Že instrukce ve Věstníku dopravy může otočit znění zákona klidně téměř o 180° přesvědčuje Věstník dopravy č. 7/2015 ze 3.7.2015, odkdy automaticky začal dle výkladu MDČR právně a neodkladně platit dnem jeho zveřejnění. 

Pokud tedy instrukce platí, pak se Ministerstvo dopravy dopustilo docela fatálního přehmatu, protože instrukce o "vícestupňové výrobě" vysvětluje že chápání značky vozidla není dogma, a že rozhodující je značka motoru či agregátu, na kterém je vozidlo postaveno. Samo "upřesnění" výkladu, že to je takto myšleno, by nebylo až tak zajímavé, jako fakt, že pokud to Ministerstvo vysvětluje emisním stanicím, proti kterým doposud právě z těchto důvodů bylo zahajováno správní řízení, ve kterých byly stanice s těmito "prohřešky" trestány pokutami a pozastavením činnosti, musí Ministerstvo i úřady s rozšířenou působností očekávat, že tyto poškozené SME budou žádat vysvětlení, omluvu a budou se soudit o náhradu škody a navrácení peněz za neoprávněně udělovaní pokut za posledních ca 15 let.

Pokud se toto riziko Ministerstvu dopravy nebude hodit, může zvolit variantu vysvětlení, že doposud to bylo takto, ale Věstník 7/2015 to změnil, že to bude od 3.7.2015 jinak. To však narazí na problém přímého rozporu "instrukce Věstníku dopravy" s platným zákonem, který byl, a nadále může být uplatňován ve správních řízeních při výkonu kontrol Státním odborným dozorem a zní jednoznačně jinak.

Obojí je tenký led, který vyvolá ostrou vlnu nevole, a buď žalob, kterých se budou dožadovat poškozené SME, nebo bude muset Ministerstvo dopravy vysvětlit, jak to, že instrukce ve Věstníku dopravy, platná dnem zveřejnění Věstníku dopravy, je jakýmsi nikým neschvalovaným obcházení odlišného znění zákona č.56.

Kde vznikl celý nesmysl "schvalování emisních stanic na značky vozidel? Podle bývalého ředitele odboru schvalování motorových vozidel Ing. Josefa Kolruse to kolem roku 2001 prosadila kromě jiných i lobby Svazu dovozců automobilů (SDA). Emise se měly měřit jen u autorizovaných servisů, takže servisy Peugeot by měřily jen své Peugeoty atd. SDA by tak prosazením schvalování na značky "nahrálo" měření emisí a s ním spojených servisních prací "autorizovaným - tedy značkovým servisům", nebýt však výrobce systému BOSCH, který všem na značku autorizovaným servisům vypálil rybník, protože jednou BOSCH smluvní opravnou pokryl ca 37 značek vozidel najednou! Tenkrát na velmi dlouhou dobu  zlatý důl pro smluvní opravny BOSCH , ale naopak danajský dar pro autorizované "značek". Ty musely totiž mít emisní vybavení, ale sotva k nim na emise někdo  přijel. Právě z tohoto důvodu nepatří emisní přístroje už ani do povinné výbavy autorizovaného servisu téměř žádné ze značek. Tehdejší lobbistickou snahu SDA šlo již po pár letech platnosti "schvalování na značku vozidla" vyhodnotit jako totální debakl, jehož následkem se "schvalování na značku" nezbavil (nechtěl zbavit) zákon, avšak z jiných, zištných důvodů dodnes.

Po "prodeji kladných protokolů" skrz podvádějící SME pasou dneska jiné společnosti, které mají střet zájmů přímo uzákoněný, nebo se nestydí dělat jakoby nic, když provozovatelem STK s SME je přímo sám majitel největšího vozového parku v kraji, takže si sám svá vozidla kontroluje. Je to bezva, protože se sám netrestá. Proč taky. Jeho vozidla letos, vloni, předloni .... prostě vždycky a všechna vyhověla. A státní odborný dozor? Ten se na tyhle detaily nesoustředí, kontroluje, zda SME neměří "jiné značky vozidel", než na které má z tehdy lobbisticky silné SDA zděděné a přetrvávající  nesmyslné a dnes již neodůvodnitelné "schválení na značku vozidla".

"Značkovitost" podporuje nekvalitní zákon č.56 a ještě nepoužitelnější vyhláška č. 302 i po několika novelách demagogicky dodnes. "Značkovitost" se však kvůli její nesmyslnosti a nemožnosti jí jakkoliv odůvodnit dostala už i pod tlak kritiky odborných kruhů a veřejnosti, protože šikanuje obyvatele a diskriminuje volné podnikání v měření emisí.

Ministerstvo dopravy tvrdí, že zákon ani vyhláška změnit nejdou a asi ze zoufalství zvolilo tedy strategii "zmírnění dusna" prostřednictvím kontroverzních " Věstníků dopravy". Jak ukázalo jeho vydání 7/2015, lze pravidla stanovená zákonem u jisté skupiny vozidel pohodlně otočit téměř o 180° a nejsou k tomu potřeba ani žádná schvalování kohokoliv. "Věstník dopravy" prostě "vyjde" a platí dnem jeho zveřejnění, tečka. Je to ideální nástroj, kterým jde do jistého úhlu před prasknutím naohýbat prakticky jakýkoliv zákon či vyhlášku jen dobře naformulovanou "instrukcí", např. o "vícestupňové výrobě", kterou jde prý zjistit z technického průkazu. 

Krátce shrnuto: 

Do 3. 7. 2015 platilo: Vozidlo se na SME musí měřit dle deklarovaného výrobce vozidla dle technického průkazu.  Od 3.7. 2015 platí: Občane hledej pod kapotou známky toho, zda náhodou ve výrobě Tvého vozu není skryt znak tzv. "vícestupňové výroby", protože nemusíš už vyhledávat Stanici měření, co má zákonem schváleno měřit značku vozidla Daihatsu, ale máš šanci, že pod kapotou najdeš méně exotickou značku výrobce systému motoru. Pokud se Ti bude značka motoru zdát méně exotická než značka vozidla, hledej ne internetu, zda Ti změří emise blíž než 250 km vzdálené SME  nebo STK. Když bude nejhůř, jeď k DEKŘE, ta smí měřit všechno, ať tomu rozumí nebo ne..  

Všechno měření emisí a technická kontrola jsou jen byznys bez původně zamýšleného účinku (viz. zde: http://www.auto.cz/chaos-v-emisich-prece-to-nebudu-merit-65644), což dokládá i tato reportáž České televize a Autoklubu ČR:  www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/314663-technicka-kontrola-je-mnohdy-formalita-projdou-i-nevyhovujici-auta/ 

Úředními chybami, přehmaty, a technickými i organizačními nesmysly se  to v zákoně č. 56 a vyhlášce č. 302 jen hemží. Emisní mechanik tak riskuje při jeho denním chlebu zahučí do desítky kontroverzních situací, za které bude dnes trestán, a zítra třeba už zase ne. Je zajímavé, že ty samé legislativní dokumenty pro STK desítky podobných nesmyslů obsahují daleko méně. Například, že STK nesmí být provozována subjektem, kterého vedlejší činnost se zabývá opravami vozidel (kvůli obavám ze střetů zájmů). Přesně to ale SME zase naopak musí (SME musí měřit a zároveň ze zákona musí umět i opravovat). Zde střet zájmů zase ministerští úředníci nevidí. Důvod je neznámý a neumí jej nikdo logicky vysvětlit. Asi byly zákony pro STK psané v Bagdádu a pro SME v Pákistánu.

Na závěr Vás tedy občany, majitele vozidel, prosím všechny: Navštívíte-li tedy emisní stanici, přineste emisnímu mechanikovi třeba buchtu s mákem, pohlaďte ho po vlasech a ztraťte nějaké to soucitné slovo, protože to bude muset ještě asi rok či dva vydržet. Desítky technických, organizačních i právních nesmyslů se totiž ze zákona č. 56 a vyhlášky č. 302 dostávají doslova hlemýždím tempem, a přes tři novely se jim to stále ne- a nedaří.